Diplomka (bakalářka je taky diplomka) je poměrně komplexní dílo. Skládá se z velkého počtu písmenek. A ta písmenka nejsou jen tak za sebou, ale jsou uspořádána hierarchicky do kapitol. Celé to musí mít nějakou logiku, nějaký sled – čtenář se musí nejdřív dozvědět jedny věci, aby mu pak šlo přesvědčivě předat věci jiné. Musí tam být obrázky, tabulky, vzorce; zároveň si tyto ne-textové věci musí s okolním textem povídat a navzájem se doplňovat. Musí se zcela pokrýt oficiální zadání, a vše musí být doručeno k nějakému přesnému datu, svázané a s mašlí (dobře, mašle není povinná).

Pokud, nad to všechno, má být diplomka dobrá, musí to všechno být uděláno dobře. Když se peče koláč z deseti surovin a jedna z nich je zkažená, celý koláč bude hnusný. Musí klapnout všechno.

Jak to všechno pohlídat? Odkud zaútočit?

Když s kolegy píšeme článek (poslední dobou asi tak pořád), v hodně rané fázi připravíme něco, čemu říkáme Comics Edition. Děláme to jednak proto, že já na tom trvám, a dvak proto, že nám to dosti pomáhá. Třeba to pomůže i vám s diplomkou.

Ještě předtím

Ujasněte si všechny položky aprílového checklistu. Vídám studenty, kteří dokážou napsat 20 stran textu ale na otázky podobné těm v checklistu nedokážou ani přibližně odpovědět. Prostě o tom zatím nepřemýšleli. O čem teda psali? Proč zrovna o tom? Bylo to dobré? Podle čeho poznat, že to bylo dobré? Nedává to žádný smysl!

Jak byste vystihli podstatu svého řešení ve třech až pěti krátkých větách? (napište si!)
Jaké jsou silné stránky vašeho řešení?
Jaké jsou konkrétní argumenty, že co jste udělali, je dobré?
Kdyby chtěl někdo být na vaši práci zlý – co by vytkl?
Co byste mu odpověděli?
Jaká klíčová slova by měl člověk zadat do vyhledávače, aby vaše diplomka byla relevantní odpovědí? (napište si!)

Máte? Paráda, můžeme jít na věc.

Hned založit TEN dokument

Občas vídám postup, že někdo píše „předběžnou“ verzi diplomky někde v google docs, nebo si náčrtek textu práce dělá do nějakého poznámkovadla (OneNote, EverNote). Je to za prvé práce navíc a za druhé na draka. Je třeba hned založit dokument, ve kterém svůj boj dokončíte, a ze kterého výsledek vytisknete.

Vyberte si systém pro tvorbu a sazbu textu. Můžete si vybrat jakýkoli, pokud to ovšem bude LaTeX. Aby bylo jasno: nejsem žádný Office-hater. Miluju MS Office, každý den je používám a nevím, co bych si bez nich počal. No, vlastně vím, ale chápete co mám na mysli. Aby bylo ještě jasněji: nejsem žádný LaTeX-lover. LaTeX považuji za zprasenou ohavnost a vyčítám mu spoustu věcí, mimo jiné to, že mě stál mnoho hodin dokonale zmařených hledáním (cizí) chyby způsobené nějakou naprostou #$%&vinou. Je donebevolající hanba, že v 21. století nemáme nic lepšího na psaní článků a diplomek. Ale prostě nemáme. Aha, vidím, že někteří nesouhlasíte. Jenže to je tak jediné, co s tím můžete dělat – fakt nemáme.

Nadpisy kapitol

Důležitou součástí komixového vydání, o něž se tu snažíme, jsou nadpisy kapitol. Vložte je do dokumentu.

Vložte je jak budou z hlediska formátování – žádné provizorní buletkové seznamy: „Já to pak předělám“. Chcete vidět, jak přesně to bude vypadat, jak se vyloupne celý automaticky sestavený obsah.

Vložte je jak budou z hlediska jejich znění. Překvapivě často se mi děje podivná věc, že studenti přicházejí se strukturou kapitol, kapitoly nejsou pojmenované zrovna šikovně, já na to poukážu a student se ohradí: „Já vím, ty názvy jsou zatím jen tak, jde o to, jak jsou kapitoly rozdělené.“ Nesmysl. Nesmysl! Neeesmyyyslll!!! Nadpis kapitoly říká, co v kapitole bude. Jak může ta struktura být správně, když zatím nadpis říká něco jiného, než jaký je konečný úmysl? Nadpisy kapitol tvoří kostru celého díla, již pak obalujete masem a kůží textu a obrázků. Jak je možné dobře obalovat kostru, která je pokřivená, nehotová, divná – a autor o tom ví a udělal to tak naschvál?

Ze všech slov, která jsou v diplomce, jsou slova v nadpisech ta nejvíc nejdůležitější. Věnujte jim opravdu mimořádnou pozornost. Já jim pověnuji pozornost tím, že o pojmenování kapitol napíšu (snad v blízkém dohlednu) další článeček (edit 29.4.2013 – je tady).

Obrázky

Obrázek vydá za tisíc slov. Prošel jsem 8 posledních článků, jež jsem spoluautoroval. Dohromady mají 80 stran, obsahují 87 obrázků a 17 tabulek, tj. 1,3 vizuálního sdělení na stránku (včetně stránek obsahujících reference do literatury, úvodních stránek s abtrakty a vůbec všeho). Mnohé obrázky (tak půlka) se ve skutečnosti skládají z několika podobrázků, zvlášť odkazovaných. Těch jsem v řečených 8 článcích napočítal 221, tj. v průměru 3 vizuály na stranu. Taková je moje představa o roli obrázků v odborném textu. Nemyslím si, že by mohla existovat vážně míněná diplomka, která by měla „příliš mnoho obrázků“.

Již v rané verzi komixového vydání diplomky hleďte promyslet, kde se obrázky budou vyskytovat a jaké.

Obrázky ještě nemusíte mít hotové. Zdaleka. Tu je screenshot z posledního rozdělaného článku. Ještě nevíme, co přesně na obrázku bude. Ještě nevíme, jaký pod ním bude popisek. Co víme je, že tu nějaký takový obrázek bude a že se bude skládat z více podobrázků a tak ho hned vložíme. Zabere to tak minutu (vektorovou podobu toho „TODO Image“ máme už dávno uloženou) a hned se víc rýsuje, jak článek bude vypadat.

U některých obrázků už dokonce máme představu, jak budou vypadat – konceptuálně. Nakreslíme na papír nebo na tabuli, vyfotíme mobilem, obrázek vložíme, aby držel místo tomu, jenž přijde po něm a bude nakreslený pořádně (vektorově v Inkscape nebo vygenerovaný gnuplotem).

Jen tak na okraj: Obrázek vydá za tisíc slov. Pitomý obrázek vydá za tisíc pitomých slov.

Ještě na okraj, trochu mimo, ale když už jsme u těch obrázků: Kdo vkládá věci, které by měly být vektorové (schémata, grafy, nákresy, diagramy, prakticky všechno kromě fotek a screenshotů), jako rastrové obrázky, je prase, a narostou mu kopyta. Kdo vkládá screenshoty (a podobné věci, které mají být přesně) se ztrátovou kompresí (obvykle JPEG), je okřídlené prase, protože to není o nic výhodnější, nebo jednodušší, nebo já nevím co, jen daleko škaredější, a narostou mu nejdřív kopyta a pak ještě křídla. S nimiž se nedá lítat, ale která jen překážejí, když se chce projít dveřmi. A často se bolestivě zanítí.

Objem textu

Zrovna tak jako vkládáme obrázky, které ještě nemáme, vkládáme i text, který ještě nemáme.

V LaTeXu je na to krásný příkaz \Blindtext. Kdo ho (ke své škodě) nechce nebo neumí používat, použije http://lipsum.com. Pomůže pisateli tušit přibližný rozsah celého díla, hustotu obrázků v textu a další charakteristiky textu při pohledu shůry. Vytvořit si takový odhad trvá něco kolem jedné minuty. Dobře, u diplomky víc, třeba 5 minut, ať nežeru.

Pro orientaci v rozdělaném textu je rozumné tento nijaký text vybarvit šedou barvou (ynteligent si na to udělá příkaz, ať se pak barva snadno jednotně změní pro celý dokument). Zkušenost říká, že bez barev v tom člověk začne mít slušný hokej – co už je hotové, co ne, na čem je potřeba pracovat. Je radno investovat pár minut do zprovoznění balíčku pro barvení textu.

\todo

Kdo chce, příkaz si udělá, kdo nechce, stáhne si hotový balíček (existuje a vypadá rozumně). Geneze každé kapitoly ať začíná tím, že obsahuje třeba 3-5 kusů TODO a nějaké to Lorem ipsum. Každé TODO se pak postupně transformuje na větší počet TODO menšího rozsahu, nebo na text, na obrázek, další podkapitoly, cokoliv. TODO střídavě přibývají a ubývají, práce se přitom vždycky o kousek pohne.

Jak s tím celým pracovat

Když na to člověk sedne a LaTeX zrovna nemá špatný den, za hodinu je hotová diplomka (bakalářka je taky diplomka), o správném počtu stran, obsahující představu, co kde bude. Začíná se podobat výsledku, který má přijít až za nějakou dobu, po nějaké práci.

Dokument pak už v zásadě nenarůstá, ale transformuje se. Je velký rozdíl sednout si před prázdnou bílou obrazovku a „psát diplomku“ a vzít si jedno TODO a napsat místo něj odstavec. To první je těžké a někdy to prostě nejde. To druhé jde: má to svůj začátek a konec. Ví se, co se má udělat.

Pořád platí, že diplomka se nenapíše sama, ale jde to líp a výsledek má spíše hlavu a patu. Nic lepšího nemám.

Máte dotaz? Máte zkušenost? Napište komentář!