Co chci slyšet u státnic

Když jsem nedávno psal o prezentování, primárně jsem nemyslel obhajoby diplomek před státnicovou komisí. Přemýšlel jsem obecněji.

V diskusi pod článkem padl velice správný dotaz, o čem mluvit u státnic. Opravdu, prezentování před státnicovou komisí je zvláštní a delikátní případ.

Při prezentování jsou často role rozdané tak, že prezentuje „vlk mezi zajíci.“ Například ředitel svým náměstkům, profesor svým studentům, politik voličům a podobně. Vlk se mezi zajíci cítí dobře, pokud ovšem situace není z nějakého důvodu vyhrocená a zajíci si neopatřili pušky. Pak se cítí super extra mizerně.

Další častý případ je, že prezentuje „vlk mezi vlky.“ Třeba podnikatel prezentuje obchodním partnerům, vědec na vědecké konferenci, náměstek před kolegiem vedení a tak.

Před zajíci i před dalšími vlky si vlk může dovolit ukázat svůj ocas a zuby, tj. hrát si s vtipem, dávat otázky, nutit publikum k odpovědím a já nevím co ještě.

Zajíc před vlky (jako třeba student u státnic nebo soutěžící před porotou) není z nejchytřejších, když se rozhodne ukazovat ocásek a zoubky, nebo když vlkům říká, že jsou staří, vypelichaní a páchne jim z tlamy. Jakkoliv to může být pravda.

V sociálních rolích je právě zvláštnost a delikátnost státnicového prezentování.

Neznám univerzální schéma, jak u státnic prezentovat – různí učitelé chtějí slyšet trochu různé věci. Napíšu, co chci od diplomanta slyšet já a co funguje na mě (zvolna pelichajícího vlka).

Za prvé: Probuďte mě

Poučka (z minulého článku) o tom, že nejdůležitější je začátek, je platná i u státnic.

Když máte slajdy, jaké jsem viděl 1000 x (jedna z pěti abecedně nejprvnějších standardních šablon PowerPointu), na nich napsáno svoje jméno, dnešní datum a „Obhajoba diplomové práce,“ budu se ze všech sil snažit zase usnout.

Uspání je zaručeno, když druhý slajd bude „Osnova“ a vy budete dvě minuty vykládat, že nejdřív chcete naznačit zadání, pak budete hovořit o teorii toho, pak o teorii onoho a tak dále (nevím jak to bývá dále, to už obvykle spím). K osnově byla diskuse už dříve.

Proč nemít na prvmín slajdu obrázek z vaší práce? Nějaké související zajímavé obrázky, které navodí zvědavost a sympatie? Klidně něco vtipného (ale nějak „akorát“, pamatujte, že jste zajíc mezi vlky!). To, že se jedná o obhajobu diplomky, a dnešní datum tam nepište, to všichni vědí.

Úvodní část (ten první slajd, nebo přidejte ještě jeden, pokud máte co ukázat) ať mezi řádky říká: „Dobrý den, jmenuji se tak a tak a moje práce je velice zajímavá a užitečná!“ Na to stačí půl minuty, není, proč se tu zakecat.

Za druhé: O čem to, u všech všudy, mluví?

Vyjasněte, o čem vaše práce je. Řekněte, na čem jste pracovali a s jakým cílem.

Přetisk oficiálního zadání není dobrý nápad, protože oficiální zadání se píše „služebním jazykem“ a píše se v září. Vy jste se za ten rok na nějaké věci zaměřili, nějaké věci vám vyplynuly. Říkejte, jak vidíte svoje zadání teď v červnu a říkejte to lidským / odborným jazykem.

Představte si, že se někde na zastávce šaliny potkáte s kamarádem a on se vás zeptá: „Tý vole, co ty to vlastně děláš na tu diplomku?“ To, co byste začali odpovídat jemu: „Tý vole, já dělám …,“ je obvykle přesně to, co byste měli uvést v této části. Nebudete mu říkat: „Nejprve jsem měl prostudovat literaturu z oblasti … a pak zvolit vhodnou metodu …“

Dvě pravidla:

1. Kde to jde, použijte obrázek místo odrážek.
2. Jde to všude.

Za třetí: Práce = Dělati

S přehledem největší mor studentských prezentací je vykládání teorie, která s diplomkou souvisí, vzdáleně souvisí, i nesouvisí.

To může mít několik důvodů – domýšlím se. Studenti chtějí působit odborně a v té teorii jsou přece tak krásné vzorce a schémata. Asi si tam připadají jistí (aby ne, stojí za nimi pevná autorita wikipedie). Obrázky nemusejí vytvářet, ale vycopypastují je z internetu. S teorií nejde polemizovat. Všecko chápu. Ale když tohle student u obhajoby rozbalí, otevírá se mi kudla v kapse, protože prostě NEmluví o SVÉ diplomové práci, kvůli jejíž obhajobě jsme se ale přece slavnostně sešli.

Časté taky je, že student chce uvést „jen trochu nezbytné teorie,“ což by vlastně mohlo být dobře, ale zakecá se a celý časový limit vyčerpá na tlachy o teorii (které lidi v komisi buď znají, nebo je nezajímají). Je típnut tajemníkem a to, co je skutečně důležité, o své práci (= co dělal) řekne chvatně ve třech větách, zlitý potem a koktaje.

Diplomka je diplomová PRÁCE a když obhajujete diplomku, obhajujete, co jste DĚLALI a UDĚLALI.

Vyšel jsem z tohoto.
Zkoušel jsem toto.
Navrhl jsem.
Napsal jsem.
Pustil jsem.
Testoval jsem.
Modifikoval jsem.
Vyvinul jsem.
Vypracoval jsem varianty.
Nadyzajnoval jsem.
Změřil jsem.
Komunikoval jsem.
Zjišťoval jsem.

Toto je nejdůležitější část vašeho prezentování. Dejte si na ní záležet.

Tři pravidla:

1. Kde to jde, použijte obrázek místo odrážek.
2. Jde to všude.
3. Pro tyto účely je matematický vzorec vlastně taky obrázek.

Za čtvrté: Výsledky

Toto je taky nejdůležitější část vašeho prezentování.

Podařilo se mi.
Vyšlo mi.
Funguje to tak a tak.
Je to tak a tak rychlé.
Je to tak a tak přesné.
Dělá to takové obrázky.
Ukážu vám krátké video.
Tady jsou typické případy, kde to zafungovalo.
Tady jsou typické případy, kdy to selhalo.
Graf ukazuje hodnocení uživatelů.
Graf ukazuje statistiky používání.
Nejvíce si cením.
Za nejdůležitější výsledek považuji.

Za páté: Pro nás pomalejší a roztěkané

Shrňte to nejdůležitější z toho, co jste říkali, ve třech větách, s jediným slajdem, který ilustruje to pěkné a zajímavé na vaší práci – obrázky, vzorce, grafy.

Shrňte = neříkejte nic nového.
Ve třech větách = ve třech větách.

Tyto tři věty si můžete připravit předem, aby zněly přesvědčivě, jasně a rozumně. Někteří vlci se probudí až v tento okamžik a je pro vás dobře, když jim teď řeknete to, co byste chtěli, aby o vaší práci věděli.

Ve třech větách = ve třech větách. Ne ve čtyřech, ne v pěti.

Poznámka k zakecání se

Empirická zkušenost: Nezkušený řečník si myslí, že bude mluvit t času, ve skutečnosti pak mluví 2t. Zkušený taky. Hodně zkušený taky, ale ten si to uvědomuje a tak s tím počítá, takže nepřetáhne a stihne všechno, co chtěl.

Statistický fakt: Většina studentů obhajujících svoje diplomky nejsou zkušení řečníci.

Dejte dohromady empirickou zkušenost a statistický fakt. Uvažte, že 18 slajdů s osmi odrážkami na každém z nich NEJDE stihnout za 7 minut. I když to jsou samé úžasné věci, rok vašeho života, největší průlom v IT od vynálezu tranzistoru.

Promyslete, co je na vaší prezentaci nejdůležitější, co říct MUSÍTE. Co jste dělali, zásadní výsledky. Vše ostatní můžete a nemusíte říkat. Sestavte tak svoje slajdy, plánujte tak svůj čas. PowerPoint vám ukazuje, kde jste v prezentaci časově. Připravte si poznámky, ve kterém okamžiku už musíte mluvit o své práci, ve kterém okamžiku o výsledcích, ve kterém okamžiku už máte říkat své tři poslední věty. Teorii můžete nedovykládat. Detaily implementace můžete nedovykládat. Přejděte na to důležité.

Zajíci sobě

Jděte se podívat na státnice. I když jste ve čtvrťáku a sami státnicovat budete až za rok, jděte tam. I když budete státnicovat ve středu, zajděte se podívat v pondělí nebo v úterý.

Pokud vím, studentovi, který obhajuje a je zkoušen, to nevadí. Ani o vás neví, musí sledovat vlky. Možná mu vaše přítomnost dokonce trochu pomáhá, protože v místnosti je najednou více zajíců a ne jen samé šelmy.

Zcela jistě to pomůže vám. Zjistíte, do čeho jdete. Zjistíte, jaké chyby dělají studenti při prezentaci: nezískají si pozornost, mluví o nerelevantní teorii, zakecávají se, neskončí přesvědčivými třemi větami.

Zjistíte, že je to jenom prezentace. Jenom prezentace o práci, kterou znáte ze všech lidí na zeměkouli nejlépe a za kterou si můžete stát a můžete o ní povídat zajímavě a v klidu.

Jste vlk? Jste zajíc? Máte jinou zkušenost? Máte stejnou zkušenost?
Napište komentář!