Kamarád měl blbou náladu a svěřil se. Zdrojem blbé nálady bylo, že poslední dobou pociťuje, že vlastně není nijakým mistrem ve svém oboru, že má spoustu mezer ve znalostech, vlastně ničemu pořádně nerozumí a vůbec je mamlas.
I jal jsem se ho utěšovat a k vlastní velké radosti úspěšně utěšil.
Třeba se utěší ještě někdo.
Na obrázku je schematický nákres znalostí jedince. Velký obdélník jsou všechny znalosti v daném oboru – ty, které jsou lidstvu přístupné, i ty, které teprve musí být objeveny, i ty, které nikdy objeveny nebudou.
Kruh je podmnožina znalostí, které jedinec – říkejme mu Franta – ovládá.
Když se Franta začíná učit svému oboru, znalostí má málo:
Na začátku učení je malá nejen plocha kruhu, tj. množství znalostí, které Franta stihl pobrat. Je malý i obvod kruhu, což je Frantova mez znalostí. Na mezi znalostí si Franta uvědomuje: „Tady to celkem vím, ale tuším, že kousek vedle jsou věci, které neznám.“
Věci ve středu kruhu Franta bezpečně ovládá a zná souvislosti kolem. Daleko za hranicí kruhu Franta prostě neví, a neví, že neví. Je to právě na mezi znalostí, kde si Franta může uvědomovat, co neví.
Jak se Franta víc a víc učí a jeho okruh znalostí se zvětšuje, natahuje se taky mez znalostí a Franta si začíná uvědomovat, že vlastně spoustě věcí nerozumí.
Dokonce, když se srovnává s Pepou, zjišťuje, že Pepa rozumí věcem, kterým rozumí Franta, ale rozumí i věcem, kterým Franta nerozumí, o kterých ale ví, že jim nerozumí. A tak si Franta před Pepou připadá trochu jako mamlas:
Naproti tomu Tonda si před Pepou jako mamlas vůbec nepřipadá, protože z jeho pohledu Pepa ví navíc jen pár detailů, které si Tonda uvědomuje jako svoje mezery.
Takže když si můj kamarád začal připadat jako mamlas – že nic neví, má samé mezery a žádný expert vlastně není, i když by měl být a i když je jeho práce se za jednoho vydávat – je to pro něj a pro jeho práci vlastně velmi dobrá zpráva.
Mysl začátečníka
Zenový mistr Sunrju Suzuki opakovaně svým žákům doporučoval, aby si osvojili mysl začátečníka.
Začátečník svoji činnost dělá s naprostou pozorností. Duch začátečníka obsahuje mnoho možností, duch experta jich obsahuje málo. Začátečník kolem sebe kouká otevřenýma očima, všechno vnímá, všechno zvažuje. Začátečník se může mnoho naučit, expert se tolik nenaučí.
Sunrju Suzuki říká, že je dobré být expertem, ale mít ducha začátečníka.
To není úplně lehké. Celý život žijeme podle imperativů: „Buď expertem!“ „Vypadej jako expert!“ „Vytvoř zdání, že jsi expert!“ Proto je těžké osvojovat si mysl začátečníka a ve svém oboru kolem sebe koukat otevřenýma očima, ptát se na věci, které jsou jasné, přemýšlet nad tím, co už jsme mnohokrát viděli.
Mimochodem, některé školy koučování se vydávají i tímto směrem a záměrně používají naivní otázky. Ptáme se businessmana: „A proč chcete dosahovat zisku?“ Ptáme se akademika: „Proč píšete papery?“ Ptáme se sportovce: „Proč trénujete?“ A kupodivu tento prvek naivity – nebo podle Suzukiho prvek mysli začátečníka – přináší hluboká uvědomění a průlomy v práci klienta.
Kamarád za mnou přišel s blbou náladou: „Jsem odborník na baterky, vždyť já tomu svému oboru pořádně nerozumím.“ Tato depka na něj přišla, protože už má dlouhou mez znalostí. A může mu to pomoci mít zase mysl začátečníka. Může mu to pomoci znovu otevřít svoje oči a věci, které už mockrát viděl, konečně vidět.
Připadáte si ve svém oboru jako mamlas? Zatím ne? Vydržte. Jednou se vám podaří toho dosáhnout.
