Chcete vypracovat diplomku, na kterou nebudete hrdí, jejíž dokončování vás bude otravovat a u které nebudete do poslední chvíle vědět, jestli půjde obhájit? Chcete mít neblahé tušení už hned v listopadu – tj. po měsíci-dvou řešení diplomky? Nabízím pár zkušeností, které k těmto stavům vedou. Není to něco, co bych si vycucal z prstu. Jsou to postupy vyzkoušené a ověřené.
Podotýkám, že diplomkou rozumím „diplomovou práci“ i „bakalářskou práci“ – za obojí se dostává diplom.
1. Zapište si náhodné zadání
Na zadání diplomky jsou důležité dvě věci: co máte udělat a kdo vám to povede. Existuje nemálo studentů, kteří si diplomku v září zapíšou a v prosinci pak zjistí, co vlastně zadání obnáší a jaký vlastně je jejich vedoucí. Z nich si potřebujete vzít příklad.
Nejjednodušší věc na zeměkouli je stavit se za vedoucím ještě před zapsáním (nebo těsně po něm, kdy je možno ještě provést změnu) práce a informovat se: co se chce, z čeho se vyjde, co by se mělo udělat, jak se na to půjde, jak se bude konzultovat, jak se udělá časový harmonogram a tak.
Pokud si chcete připravit stresíky a udělat ze své diplomky pravé dobrodružství, takové schůzce se za každou cenu vyhněte. Pokud vás okolnosti k časné schůzce donutí, braňte se tím, že se na ni nepřipravíte a nebudete se mít na co zeptat.
2. Odložte práci „na potom“
Mañana je správný čas pro započetí prací na diplomce. Vždycky najdete dobrý důvod, proč na práci zrovna nemakat: semestr se ještě nerozběhl, semestr se sotva rozběhl, jsou půlsemestrálky, zrovna skončily půlsemestrálky, začínají projekty, projekty jsou v plném proudu, teď před Vánocemi to nemá cenu, jsou Vánoce, teď před zkouškami to nemá cenu, jsou zkoušky, je po zkouškách, semestr se ještě nerozběhl, atd.
Když začnete s řešením včas (hned v říjnu), riskujete, že zjistíte, co všechno práce obnáší a že původní představa byla moc idylická a kloudné řešení vyžaduje úplně jiný přístup.
Dejte si pozor, aby první řešení bylo na světě nejdříve v půli března, pak už není moc kdy předělávat, takže se to „nějak udělá“, „nějak sepíše“ a „nějak obhájí“.
3. Vymyslete to sami a lépe
Je těžké najít problém nebo algoritmus, který ještě není zpracován v knize nebo v odborném článku. Podstata takového článku spočívá v tom, že nějaký výzkumník rok-dva pracuje na nějakém aktuálním problému a pak o tom sepíše osmistránkový text, kde (aby mu to přijali), musí být všecko: z čeho vychází, relevantní další literatura, popis toho, co vyzkoumal, experimentální ověření jak to funguje, prostě všecko důležité. Takový článek můžete přečíst za dvě-tři hodiny a během tohoto krátkého času svoje znalosti posunout na podobnou úroveň, jakou autor článku získával měsíce nebo roky.
Protože autor článku musel zhustit hodně informací na malou plochu, používá matematický a další symbolický aparát. Proto je to trochu hutnější čtení než novinky na idnesu.
Abyste se vyhnuli luštění složitých hieroglyfů a potupnému učení od nějakého zoufalce akademika, ukažte, že jste nejchytřejší člověk, který kdy vstoupil do světa IT a vymyslete celé své řešení sami. Studování článků je pro nešťastníky bez znalostí a fantazie, vám stačí půl hoďky mezi googlem a wikipedií.
4. Naprogramujte to sami a lépe
Vyhněte se použití knihoven a hotových zdrojových kódů. Máte k tomu objektivní důvod: každý programátor na světě přece ví, že nejlepší kód píše on a co napsali druzí, je vždy divné, nesrozumitelné, a používá to špatné jmenné konvence.
5. Sedmkrát měř a … na řezání už ti nezbude čas
Třeba vás něco donutí začít včas, nastudovat myšlenky a používat hotové zdrojové kódy, které se dotýkají vaší práce. I v takovém případě máte pořád ještě možnost svoji práci sabotovat a dobře si zatopit.
Studujte dál a dál, vybírejte vhodnou knihovnu a nejvhodnější mód jejího použití. Travte „studováním“ mnoho měsíců a ke skutečnému vyzkoušení, zda práce někam vede a jestli zvolený přístup může mít výsledky, se dostaňte až nedlouho před odevzdáním.
Časný prototyp a první výsledky by vám mohly odhalit další souvislosti. Ty ale chcete zjistit až nedlouho před termínem odevzdání, abyste na ně už nemohli stihnout reagovat.
