Cesta byla překvapivě bezproblémová. Jsem už taková povaha, že neustále čekám, kde bude problém a neustále si říkám „dobře, tak tady nakonec nebyl, ale teď určitě bude v tom a v tom.“ A tentokrát jsem si celý den říkal „dobře, tak tady nakonec nebyl.“ Nikde jsme nebyli zbytečně brzo, nikde jsme nebyli pozdě, nic neulétlo, batohy dorazily v plném počtu. Příjemné, nezvyklé. Letadlo bylo celkem nacpané – bylo tam tak 5 volných míst. Na mě ovšem vyšla trojice volných sedadel, ze které jsem si zrobil kanapíčko a pohodlně se vyspal. Příjemné, nezvyklé.
Přes imigrační, celní a batohové nástrahy jsme protáhli bezprizorní sympatickou slečnu. Anglicky neumí, v letadle nikdy neseděla, ovšem vydala se na týden „nakupovat“ do Ameriky. Klobouk dolů, tomu říkám odvaha a radost ze života!
Už jsem byl na pár konferencích, bydlel v pár hotelích. Některé byly spíš ve městě, některé spíš u vody, některé spíš u dálnice, některé … těžko říct kde vlastně. Ovšem pořadatelé ImagineCupu vědí jak na to. Když hotel, tak Marriott na Times Square. Nestěžuju si, první večerní procházka po Broadway a do Central Parku byla lepší než někde kolem dálnice. Přeslechl jsem ve výtahu rozhovor dvou lidí z hotelového personálu. Udiveně si sdělovali, že Microsoft si předplatil 6 pater (Marriott, Times Square!). „They’ve got money.“ „Yeah, lots of money.“
Během procházky někdo do pokoje vnesl mísu s ovocem, vychlazenou vodu k pití, zítřejší program a poděkování, že jako porotce pomáhám dobré věci a ži si toho váží. Ne že by na tom záleželo, ale … člověk si připadá dobře.
Těším se, co bude dál.
