Vím, že je v módě říkat, že většina zaznamenané historie jsou stejně lži. Jsem ochoten uvěřit, že historie je ve své většině nepřesná a předpojatá, ale zvláštností naší doby je opuštění myšlenky, že by historie mohla být napsána pravdivě. V minulosti lidé záměrně lhali, nebo nevědomky zabarvovali to, co psali, nebo se pídili po pravdě, a dobře přitom věděli, že se nutně musí dopouštět mnoha omylů; ale v každém z těch případů věřili, že „fakta“ existují a jsou víceméně zjistitelná. V praxi vždycky existovalo značné množství fakt, s nimiž by souhlasil téměř každý. Pokud si najdete historii první světové války například v Britské encyklopedii, zjistíte, že úctyhodné množství materiálu pochází z německých pramenů. Britský a německý historik by hluboce nesouhlasili v mnoha věcech, dokonce i těch základních, ale pořád by ještě zbývala jistá základna z jakoby neutrálních fakt, kde by jeden druhému nemohl seriózně oponovat. A právě tuto společnou bázi, na níž se lze dohodnout a která implikuje, že lidské bytosti jsou všechny z jednoho živočišného druhu, ničí totalita. Nacistická teorie dokonce specificky popírá existenci „pravdy“. Neexistuje například nic takového jako „věda“. Je pouze „německá věda“, „židovská věda“ atd. Nevyřčeným cílem tohoto myšlení je svět noční můry, v němž Vůdce nebo nějaká mocenská klika ovládá nejen budoucnost, ale také minulost. Pokud Vůdce o té a té události prohlásí: „To se nikdy nestalo“ – tak se to nikdy nestalo. Když řekne, že dvě a dvě je pět – pak dvě a dvě je pět. Tahle vyhlídka mě děsí mnohem víc než bomby – a po našich zkušenostech posledních dvou let to není lehkovážné tvrzení.
Základní střet nastával mezi tradicí asketismu devatenáctého století a přepychem a snobstvím doby před první válkou. Na jedné straně biblické křesťanství, sexuální puritánství, důraz na tvrdou práci, úcta k akademické úrovni, odpor k požitkářství – na druhé opovržení k „chytrým hlavám“ a zbožný obdiv ke sportu, pohrdání cizinci a dělnickou třídou, téměř neurotický děs z bídy, a především předpoklad, že záleží pouze na penězích a výsadách, ale že je lépe je dědit než se k nim muset dopracovat. Zhruba řečeno, chtěli po vás, abyste byli zároveň křesťanem a společensky uspěli, což je nemožné.
Alkohol, tabák a tak dále jsou bezpochyby věci, kterým se svatý musí vyhnout, ale svatost je zároveň něco, čemu by se měly vyhnout lidské bytosti.
Veřejný život v Anglii nebyl nikdy otevřeně skandální. Nedosáhl ještě té míry rozkladu, kdy se opouští přetvářka.
