Mám rozečtenou knihu 7 kroků efektivního koučování (Sabine Dembkowski, Fiona Eldridge, Ian Hunter). Zatím se mi kniha zdá průměrná, její české provední zoufale podprůměrné: pravopisné chyby, ohavně super-blbý překlad (Část 2 je o trochu lepší, asi se střídali překladatelé). Jedna kapitola mi ovšem přišla zajímavá.
Autoři tam přemýšlejí, kde se bere dnešní rozmach koučování. Ano, trochu to jsou klasická klišé z třetiřadých manažerských paperbacků. Nicméně je možno a radno přemýšlet, co je za současným boomem koučování a podobných technik.
Faktory za nástupem exekutivního koučování:
- Rostoucí bohatství
- Změna v rodinné struktuře
- Úpadek tradičních náboženství
- Složitější pracovní život
- Globalizace kariéry
- Úpadek „celoživotní kariéry“
- Potřeba řešení „právě včas“ (JIT) – v kontrastu s učením „just in case“ (kdyby někdy náhodou)
- Rostoucí potřeba celožitovního vzdělávání
Opravdu: Jsou věci v psychickém životě člověka, které dlouho byly a už nejsou a jsou věci, které nikdy nebyly a teď jsou. A je logické, že člověk na takové změny musí reagovat a musí hledat nové recepty jak se o sebe starat a se sebou zacházet. V minulém století odpovědí zřejmě byla psychoanalýza a pak roztodivné směry psychoterapie. Teď postupy z psychoterapie a psychologické diagnostiky vycházejí naproti pracovnímu životu člověka a vynořuje se koučování. Je pro mě s podivem, jak mnoho vzdělaných a výkonných lidí kolem mě „o koučování neslyšeli“ a neví co to je. Ale vidím, že se to zvolna mění a koučování mezi lidi opravdu přichází.
