Představte si, že jste vrcholový sportovec v přeneseném smyslu, totiž v zodpovědné pozici ve svém povolání. Cokoli podniknete, jakkoli se rozhodnete, jakkoli jednáte s lidmi – to všechno má důsledky pro vás, pro lidi, pro organizaci. Představte si dále: výzvy, se kterými se setkáváte, se nedají zdolat snadno – strategická, odborná, lidská, mikropolitická komplexnost na vás dotírá a někdy vám přerůstá přes hlavu. Nebylo by pak dobré, kdybyste nemuseli všechno vysedět a rozhodnout sami v tiché komůrce, ale mohli byste se o tom poradit s chytrým člověkem, který je vám nakloněný a pomůže vám rozplést ty stovky nitek, jež se sbíhají ve vaší hlavě a nezřídka se zamotají? S někým, kdo dokáže dobře naslouchat, ale v rozhodujícím okamžiku také něco sdělí nebo, což bývá ještě důležitější, položí správnou otázku? S někým, kdo školeným pohledem vidí, na kterých místech se to zasekává, ať už technicky, nebo lidsky, ve vašem týmu, nebo u vás samotných? S někým, kdo si nasadí vaše brýle a prohlíží si všechno vašima očima, ale pak také brýle vymění a vnímá úplně jiný obraz, který vám ukáže? S někým, kdo vám prokazuje veškerou úctu a respekt, ale také vás konfrontuje se zpětnou vazbou, neboť jste možná dosáhli mocného postavení a upřímné zpětné vazby od ostatních se v těch výšinách pro vás staly nedostatkovým zbožím? Neměl by to být žádný arogantní rozumbrada, ale spíše někdo, kdo důvěřuje tomu, že v dobře vedeném dialogu „začíná pravda ve dvou“, že plod dialogu je takový, že nemůže růst ani na stromě jednoho, ani na stromě druhého. Tento dialog neprobíhá mezi bezmocným, hloupým hledačem rady a moudrým, zkušeným rádcem, ale mezi dvěma experty, který s sebou nesou různé kvalifikace a mohou se nadít synergie ve sloučení těchto rozdílností: Jeden, klient, přináší věcnou, odbornou a tematickou kompetenci, neboť je profesionálem v osvojené oblasti a zná sám sebe nejlépe, což je neméně důležité. Druhý, kouč, disponuje v příznivém případě také tematickou kompetencí, aby mu klient nemusel nejprve vysvětlovat všechna pravidla, která platí na jeho šachovnici. Především však jeho schopnost spočívá v utváření dialogického procesu poradenství, vypracování diagnóz, intervencí a řešení podle určitých pravidel. A možná ze všeho nejcennější je, když tato pravidla dokáže obměňovat tak, aby byla použitelná pro jedinečnost okamžiku – pro tohoto klienta, u tohoto tématu, v této situaci.
Friedemann Schulz von Thun v předmluvě ke knize Maren Fischer-Epe: Koučování; Zásady a techniky profesního doprovázení
