Dneska jsem si mohl pospat, protože první program, který se mě oficielně čekal, byl až v 11 hodin. Takže jsem se probudil ve tři ráno a nemohl znova usnout. I četl jsem „Jan Stern: Média, psychoanalýza a jiné perverze.“ Není to úplně můj šálek, ale je zajímavé číst o zhoubnosti reklamy, o archetypech v reklamě, o psychologických a filosofických aspektech reklamy a přitom mít výhled na Times Square. Times Square je takové to náměstí, kde ze všech stran na barácích jsou velikánské (15 metrů žádná míra) televize a na těch televizích neběží nic nežli jen a pouze samá reklama a to tak, že i ve tři ráno. Pravděpodobně nejreklamější místo na této zeměkouli a ve známém vesmíru. V pojetí Jana Sterna vpravdě zatracené místo.
Školení pro porotce bylo přiměřeně ne-dlouhé a celkem prospěšné. Rob Miles – kapitán kategorie Software Design – vypadá na vzácně rozumného člověka, který si váží lidského času. Vážím si lidí, kteří si váží lidského času. Na to, že mluví o krysách a odpadním potrubí (idiom o atraktivnosti nějaké věci), mluví pozoruhodně užitečně a k věci.
Steven Ballmer a Jeffrey Sachs jsou jistě zajímaví pánové. Mají za sebou kus viditelné práce, zosobňují to dobré ze slova leader, umí dát dobrou veřejnou řeč. Na dobrou veřejnou řeč si potrpím, takže ať moje očekávání od zahajovací show byla jakákoli, realita je překonala, protože právě tito chlápci tam mluvli a – za daných okolností – dobře mluvili.
