Položil jsem si otázku, v čem že je podstata koučování a začal jsem si na ni odpovídat (jeden text, druhý text, třetí text). Pokračujme další částí.
Firmy platí za koučování nemalé sumy peněz. Nedělají to jenom proto, aby si zaměstnanci lépe sami v sobě rozuměli, aby se cítili lépe, aby měli jasno o tom, co vlastně chtějí a jak to chtějí. Hlavně – samozřejmě – chtějí, aby koučování lidem pomáhalo být ještě výkonnějšími.
Ve věci zvětšování výkonnosti je mi těžko hledat podstatu koučování; vše co mě napadá, jsou konkrétní techniky konkrétních škol. (Máte někdo nápad co je podstata? Napište do komentáře!) Timothy Gallwey, autor známého a trochu specifického koučovacího přístupu Inner Game, říká, že V=p-i, tedy že výkon člověka je daný jeho potenciálem a „interferencemi“. (To, že tady ta softskillsová matematika mě rozčiluje, že je zjevně nesprávná a že to není žádná matematika, tu teď nebudeme rozebírat.) Gallwey říká, že s potenciálem on toho moc nenadělá a Inner Game se zaměřuje na odstraňování interferencí. Jiné školy koučování klidně pracují na potenciálu člověka, nebo pracují na odstraňování „interferencí“ (problémů, překážek) jiným způsobem než Inner Game.
Co se asi dotýká podstaty koučování a proč toto píšu je, že koučování: pomáhá uvědomit si stav svého potenciálu a poznat svoje „interference“ a umí pracovat na jednom i na druhém. A zvětšovat tak výkonnost člověka.
Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte zkušenost? Napište komentář!
