Cokoliv je jen jednou z miliónu stezek. Proto musíš mít stále na paměti, že stezka není ničím víc než stezkou; cítíš-li, že už po ní nelze jít dál, nemusíš na ní mermomocí zůstávat.
Abys měl v tomto jasno, musíš vést ukázněný život. Pouze tehdy si budeš stále uvědomovat, že stezka je jen stezka a není pro tebe ani pro jiné žádnou urážkou, když ji opustíš, protože tak tvé srdce cítí. Rozhodnutí držet se jí nebo z ní sestoupit musí být prosté strachu a ctižádosti.
Varuji tě. Prohlížej si každou stezku pozorně a s rozmyslem. Vyzkoušej ji tolikrát, kolikrát to budeš pokládat za potřebné. Pak si sám sobě, jenom sám sobě, polož otázku. Otázku, kterou si klade jen hodně starý člověk.
Můj dobrodinec mi o ní vyprávěl, když jsem byl ještě mladý a měl jsem moc horkou krev, než abych ji mohl tehdy pochopit.
Ale řeknu ti také, jak zní: Má tato stezka srdce?
Všechny stezky jsou stejné: nikam nevedou. Končí někde v křoví. Mohu říci, že jsem v životě kráčel po mnohých dlouhých, předlouhých stezkách, a nikam se nedostal.
Otázka mého dobrodince však nabyla smyslu. Má tahle stezka srdce?
Jestliže ano, pak je to dobrá stezka; nemá-li, pak není k ničemu. Ani jedna z nich nikam nevede; jedna však má srdce, druhá nikoliv.
Jedna je radostnou cestou, a dokud po ní jdeš, jsi s ní zajedno. Druhá tě přivede k tomu, že prokleješ celý svůj život. První tě učiní silným, druhá tě oslabí.
„Jak ale s jistotou poznám, že je nějaká stezka bez srdce, done Juane?“
„Než se do ní pustíš, polož si otázku: má, nebo nemá srdce? Je-li odpověď záporná, tak si vyber jinou.“
„Jak to ale poznám?“
„To pozná každý. Potíž je jen v tom, že si tuto otázku nikdo nepoloží; když člověk nakonec pozná, že si vybral stezku bez srdce, je již stezka připravena ho zabít. V té chvíli ovšem jen velmi málo lidí dokáže ze stezky sejít.“
„Jak mám postupovat, abych položil otázku správně, done Juane?“
„Stačí, když si ji pouze položíš.“
„Myslel jsem, zda není nějaký správný způsob, abych sám sobě nelhal a nedomníval se, že odpověď je ano, když je ve skutečnosti ne.“
„Proč bys sám sobě lhal?“
„Třeba jen proto, že mi bude cesta v tom okamžiku připadat příjemná.“
„To je nesmysl. Stezka bez srdce není nikdy příjemná. Musíš tvrdě pracovat, aby ses na ni jen dostal. Naproti tomu po stezkách se srdcem se kráčí snadno. Nemusíš se vůbec namáhat, aby se ti zalíbila.“
(Carlos Castaneda: Učení dona Juana)
