Filosof chodil pěšky každý den do kanceláře a zpět. Bystří to myšlenky, tvrdil. Chůze uvádí v činnost myšlení; a myšlenky, které se člověku vynořují, když jde, jsou lepší než ty, které ho napadají, když je v klidu, třeba v kanceláři.
… neviděl jsem prostšího, jistějšího způsobu, jak provést tento podnik, než vést věrný záznam svých samotářských procházek… kdy si nechám hlavu zcela volnou a myšlenky nechám jít bez odporu a ostychu jejich spádem. Tyto chvíle samoty a meditace jsou z celého dne jediné, kdy jsem úplně sebou a svým, bez roztěkávání, bez překážky, a kdy mohu skutečně říci, že jsem tím, co chtěla příroda.
Především nesmíte ztratit chuť jít. Každý den se uchodím do stavu blaha, vychodím se z každé nemoci, vychodil jsem si nejlepší nápady a neznám myšlenky natolik tíživé, aby se z nich člověk nemohl vychodit. Ale když sedíme v klidu, tím spíš dojdeme k pocitu, že jsme nemocní… Takže pokud člověk dbá na to, aby dost chodil, všechno se urovná.
(Soren Kierkegaard)
Vzpomínám si na Nietzscheho výrok o tom, že nevěří myšlenkám, na které nepřišel na čerstvém vzduchu, na procházce.
